Komunikovat s grafikem bývá obvykle radost. Je to člověk, který vám vidí do hlavy, takže přesně vždy napoprvé udělá vaše zadání tak, jak si představujete. Což! Někteří grafikové dokonce nepotřebují ani zadání! Většinou se navíc jedná o tvory striktně organizované. Přesně ví, na čem s Vámi pracovali 7 měsíců nazpět, jak se jmenuje Váš pes a kdy má Vaše dcera narozeniny. Všechny zdrojové i vyexportované soubory mají pečlivě popsané, utříděné a tři-krát zálohované. Nadto tuze rádi čtou většinu pracovní doby emaily…
Yeah, suuureeeeee …
Takže odznova. Tento článek mi vlastně doporučil napsat jeden současný klient, protože by prostě rád věděl, jak se mnou komunikovat :). Takže tady to JE :D!
Na začátek je nutné poznamenat, že všechny body jdou oběma směry. Tnz. úkolem klienta je dát grafikovi dobré podklady a feedback, prostor pro práci apod. Úkolem grafika je vést klienta všude, kde se nevyzná, předvídat každý jeho přešlap a navrhovat řešení, která budou nejenom jednodušší, ale i levnější. Prostě dát super servis a jen nekafrat na to, jaký je klient blbec. Proto to píšu i jako seznam, na co všechno mám v komunikaci myslet, protože to je můj job. Jinak bývám ten blbec zpravidla já :). Seznam bodů není zdaleka kompletní a začíná poněkud netradičně… :)
#1 Negativní prostor
Většině klientů zřejmě v raném věku ublížila stvoření tvořena bílou barvu. Jak jinak si totiž vysvětlit jejich vrozenou nenávist k tzv. „negativnímu prostoru“ (čti bílé místo na stránce, kde zdánlivě nic není). Je to něco jako jejich nepřítel č. 1, Ramsey Bolton pro Johna Snowa, Voldemort pro Harryho Pottera, Donald Trump pro logické uvažování a soudnost.
Negativní prostor má ale své místo jako dělítko obsahu. Jak se chcete orientovat v obsahu, kde všechno bude slité dohromady? Jak si má člověk zapamatovat to nejdůležitější, když každý prostor beze zbytku vyplněný „vatou“? Funkcí negativního prostoru je (alespoň pro mě) vést pozornost člověka tam, kde to je důležité, čili k obsahu.
#2 Priorita informací
„Můžete tam dostat tohle všechno? Fotku z dovolené, seznam zlatých stránek, kakikaturu mojí kočky… jo a formát bude něco mezi poštovní známkou nebo A5tkou.. a musí to jí přečíst.“
U podobných zadání si vždycky vybavím skeč „The Expert“ z Youtube: „Potřebujeme 9 na sebe navzájem kolmých černých čar… 3 černým inkoustem, 3 červeným a 3 neviditelným… pohoda, no ne?“
Většinou je něco, co chcete grafikou sdělit. Místo konání akce, termín, cenu. Místo na grafiku bývá omezené a pozornost lidí taky. Vždycky se tedy vyplatí se zamyslet, co je ze strany klienta nejdůležitější. Já jako grafik na to samozřejmě názor mám, ale co když se estetika neshoduje s Vaším cílem? Pojďme se podívat na 3 různé příklady. Ve všech je zadáním plakát na tu samou akci. V prvním případě ale klient chce zaujmout super nadpisem, za který zaplatil 10.000 Kč u copywritera. Ve druhém případě táhne cena, protože akce je časově a kapacitně omezená a zrovna je ve slevě. Ve třetím se podařilo domluvit úžasného hosta, který přitáhne kupu lidí. Informace většinou nejsou rovnocené. Mají nějakou prioritu, kterou může klient určit. A zbytek jde vyhodit :).
#3 Kdo má rozhodovací pravomoc?
Znáte to, klient Vám pošle zadání. Všechno jde dobře. Uděláme tři kola revizí a je to cool… už se jenom těšíme na fakturaci a zdárné uzavření projektu. V tom ale přijde v mailu ona osudová věta: „Díky moc, já to tedy ještě pošlu šéfům, jestli to schválí.“
WHAAAAAT? A můžeme začít zase odznova, protože se můžete vsadit ,že se to s jejich představami shodovat nebude.
Ne, ne, ne, ne. Tohle je peklo. Obecně je tohle úkol grafika, aby se zeptal klienta, jestli má jako zadavatel pravomoc práci schválit, rozhodnout a zaplatit. Jestli ne, předejte nás prosím napřímo Vašim šéfům, kteří tu pravomoc mají. Jestli nemají čas, protože řeší zrovna záchranu světa nebo minimálně sedí na valné hromadě Space X s Elonem Muskem, ať tu pravomoc dají Vám :)!
#4 Mailová smršt
Práce v iteracích má v grafice svoje místo. Prvotní fáze designu loga. Projekt, kde se po každém kola návrhů dělá uživatelské testování. Pokud máte nastavenou super hodinovku a neštve vás 10x předělávat věci, proč ne.
Nicméně u zbytku projektů je fajn mít připravené všechny podklady dopředu, naráz a ve finální podobě. Pracuji sám většinou v cyklech 1,5 – 3 hodiny na jedné věci. Nějakou dobu mi trvá než se dostanu do fáze kdy mi to tzv. „jde od ruky“ a nápady přicházejí sami od sebe. Pokud mi budete každých 10 minut posílat mail, kde přidáte další změnu/nápad/zlepšovák, nebude to pro mě úplně ono. Zvlášť kvůli tomu, že maily během těch 3 hodin práce většinou prostě nečtu :). Pokud chcete aby Vás grafik miloval, pošlete mu finální zadání, kde budou: rozměry grafiky a technické specifikace, kde jak a proč se bude používat, všechna loga (ve vektoru), fotky (v dostatečné kvalitě), manuály a písma.
#5 Zadávání a feedback
Úkolem grafika je rozklíčovat potřeby klienta. Co chce? Proč to chce? Dosáhne díky tomu svých cílů? Nemůže to jít jinak, snáz a levněji? Grafikem lopatou jsem byl a už být nechci – a.k.a. „Vem tohle a posuň to 2 cm doleva, protože klient to řekl!“ Dobrý grafik je váš parťák, a proto se s Vámi bude často přít, že buď nemáte pravdu, nebo to jde udělat přeci jen trochu jinak a líp. Grafikovi, který s Vámi ve všem souhlasí, je Váš projekt nejspíš šumák.
Můžete mu ale usnadnit život tím, že dáte dobrou zpětnou vazbu. Dobrá zpětná vazba se vztahuje na tzv. objektivní kritéria. Tzn. čitelnost, kontrast, rozložení, jasnost sdělení, to jestli je grafika v souladu s manuálem firmy. Prostě něco co jde změřit nebo jasně rozhodnout. Kritéria je dobře u větších projektů dohodnout dopředu.
Druhým extrémem je subjektivní pohled. „Mě se to nelíbí“, „Paní v mateřské školce říkala, že to je moc vážné“ „Moje pětiletá dcera to nechápe“ … Je potřeba si uvědomit, že grafika není dělaná pro vás, jakožto pro zadavatele, ale pro Vaše klienty. A.k.a. jestli se to zrovna Vám nelíbí je úplně jedno, protože to nic neříká o tom, jestli to vaši klienti ocení, nebo ne. Proto je dobré grafikovi dát i nějaký zkrácený profil (personu) Vašeho klienta a to, co je zajímá a o co ocení.
Pokud chcete být jako klient pochopeni a uznáváni, dávejte feedback, který je možné objektivně meřit! Nebo podložte svá tvrzení fakty. „Těch bodů tam musí být víc, protože to šéf řekl“, není argument. Stejně jako: „Nevím proč to chci, ale pojďme to zkusit jak to bude vypadat!!!“
„Ten text je fajn, nicméně to plánujeme tisknout na matný papír a bojím se, aby byl dostatečný kontrast a lidé to přečetli“To je něco, nad čím se jako grafik zamyslím a pravděpodobně Vám dám za pravdu.
# 6 Kde shoří nejvíce práce? V rozboru problému, vymýšlení řešení nebo ťukání do počítače?
S předchozím bodem celkem úzce souvisí i cena projektu a za co vlastně klient platí. Nepoužívejte prosím věty typu: „To vám ale přece zabere 10 minut, tak proč to stojí 5 000 korun? To si snad ze mě děláte legraci, ne?“. Jasně, občas to vážně zabere těch 10 nebo 20 minut. Protože jsem s Vámi předtím na půl hodiny rozebral co potřebujete a kladl správné otázky. Protože jsme si na desetrát ujasnili zadání přes email a vždycky jsem u toho přemýšlel, jak Vám to co nejlépe podat. Protože jsem si dělal 10 verzí předtím, než jsem Vám poslal tu výslednou, která trvala těch 10 minut zpracovat.
Takhle to bude vypadat, pokdu bude vaše přání hádat ve verzi zadání „Až to uvidím, tak to poznám“
A takhle ve verzi kdy spolu rozklíčujeme problém, který má design řešit, stanovíme si jasné cíle a objektivní kritéria. Ne že by se vždy dařilo, ale cílem je snižovat rozdíl v očekáváních grafika a klienta. Klient by měl více a více přesně vědět, co na konci dostane.
#7 Zdroje a práva
Nepředpokládejte prosím, že dostanete po skončení práce zdrojové soubory, ať už se týkají čehokoli! Já sám posílám zdrojové soubory automaticky k logům, protože s nimi budou muset pracovat jiní lidé a bez toho by to prostě nedávalo smysl. To ale neznamená, že např. můžete automaticky měnit moji práci a stavět na ní.
Další častou poznámkou po skončení projektu bývá: „Tak nám prosím naposílejte ještě ty zdrojáky k brožuře, plakátu, ilustraci, my už si to tady napříště upravíme a uděláme sami, dík!“
Drobná otázka: Dává Vám Váš pekař ke koupenému chlebu ještě i formu, a rodinný recept po babičce?
Tohle není dle mého názoru chyba ani na jedné straně. Většinou jde o nepochopení ze strany klienta, co je a není čí majetek, a ze strany grafika opomenutí upozornit, co dostává klient jako výstup. Pokud vám váš grafik toto info nedá, je na čase se zeptat. Pokud si totiž ode mě klient hned na startu projektu vyžádá zdrojové soubory, budu práci naceňovat řádově výše a diskontovat např. o všechny možné budoucí projekty, které bych jinak dělal pro klienta já.
To be continued …
Tento článek je jenom drobná sonda do možných úskalí komunikace grafik – klient. Doufám, že to pomůže nejen mým klientům, ale i jiným v hladké spolupráci s lidmi z kreativního odvětví. Cílem článku rozhodně není říci „Klient je pako a zaslouží si akorát pohrdání a tučnou fakturu“ :D, ale spíš naznačit, kde jsou možná nedorozumění a prostor pro zlepšení (a to hlavně ze strany mojí, jakožto grafika :)).