Jsi na závodech … hala hučí lidma a ty máš cca 30 minut do zápasu… srdce ti buší jak o život, protože ses byl právě kouknout na brackets a to polské jméno z kolonky proti tobě nezmizelo. Určitě bude borec větší, a silnější … a bude mít tetování s lebkama … taková ta ostře řezaná hlava s krátkým sestřihem přes kterou přesně padne zlatý řetízek … možná jizva přes oko... Úplně ho vidíš před sebou a koukáš v davu, kdo by to tak asi mohl být …. určitě je to tamta hora svalů, nebo tamta. Říkáš si, jaká by to byla úleva, kdyby ti soupeř tentokrát nepřijel … a říkáš si, jak by ses pak nenáviděl vnitřně, kdyby se to stalo a ty by sis připadal jako největší sračka, protože se tak bojíš .... 25 minut do zápasu … je ti špatně a chce se ti čůrat … dneska už jsi byl 5 x ... za poslední dvě hodiny
Protože je to voser :). Kromě toho, že pod stresem většina lidí podává suboptimální výkon, nikdo se úplně nechce cítit během závodů nebo před nimi pod psa. ( *Pokud jste jeden z těch lidí s vysokým psychopatickým skóre a tyhle problémy nemáte, gratulace a můžete to celé přeskočit 🙂 ).
Spousta závodníků zná předstartovní stavy v samotný den závodu nebo těsně před startem, další skupinalidí je nervózních někdy i dny až týdny dopředu. To vám prostě kazí život, a k lepšímu výkonu vám to nijak nepomůže.
Budeme články dělit postupně podle toho, jak daleko jste před závodem. Dnes začneme hodně zeširoka a povíme si něco o tom, jak můžete o závodech přemýšlet.
1) Několik měsíců dopředu
2) Pár týdnů
3) Samotný den závodu
4) Těsně před nebo během zápasů
5) Po závodech
Pojďme začít úplně od začátku. Dozvěděl ses o závodech a chceš se přihlásit. Tak teď chvíli zadrž kovboji. Než tam naklikáš váhovku o 15kg nižší, než to co máš teď, zeptej se sám sebe, zda víš, do čeho jdeš. Ze zkušenosti se například na první závody hlásí lidé s trochu nerealistickým očekáváním.
Neshazuj a přihlaš se tam, kam patříš. Zvlášť pokud závodíš úplně poprvé, tak stejně nemáš tušení, do čeho jdeš. Věř, že pokud neznáš svoje tělo, tak nevíš,, jak bude na shazování reagovat. Tyhle experimenty časem přijdou, ale nepřidávej si zbytečně stres tím, že nebudeš 14 dní jíst a 2 dny pít. My osobně moc nehubneme. Mikoláš ne víc jak 2 kg a Míra skoro nikdy. Potom už se člověk nemusí cítit dobře a je to znát na mém výkonu. Pokud už jsi závodil a víš přesně kolik a jak shodit, naklikej si tam co potřebuješ.
Fajn, přihlášku máme. V ideálním případě máme do závodů 2 až 3 měsíce času. Jo, je to dost, nicméně už teď je vcelku vhodná doba se alespoň trochu připravovat. Můžeme začít takhle:
Obecně řečeno máme před sebou vždy několik cílů - krátkodobé a dlouhodobé.
S cíly se dobře pracuje i ve vztahu k závodům. Chci ho vyhrát? Tak bych pro to měl něco udělat. Chci si tam zlepšit určitou část své hry? Vyzkoušet něco nového? Tohle je hodně důležitá věc … proč?
Představ si, že máš třeba 2 zápasy. Oba jsi prohrál a jedeš domů. V obou zápasech jsi soupeře naházel ale udělal jsi chybu a prohrál na submisi. Problém? Depka. NEMUSÍ BÝT! Jestli byl tvůj cíl vyhrát turnaj tak jo, tos možná úplně nezvládnul. Ale co když byl cíl vyzkoušet wrestling ve stresujícím prostředí? Co nejvíckrát soupeře hodit? No tak v tom případě HJŮDŽ SUKCES!
CO TEDA MŮŽU REÁLNĚ UDĚLAT KDYŽ SE PŘIHLÁSÍM NA ZÁVODY?
Urči si jako první svoje cíle. Tvůj hlavní může být prostě “VYHRÁT”
Vedlejší můžou být už trochu víc do detailu, třeba:
- Otestovat wrestling
- Otestovat closed guard, Udržet celou dobu chladnou hlavu
- Mít pod kontrolou během závodů emoce
- Poslouchat tentokrát trenéra a jeho rady
- a další…
Jakmile si tyhle cíle určíš, máš pak už docela dobrou představu, na co se třeba další 1-3 měsíce před závody zaměřit a máš tím pádem i možnost to krásně pilovat až do samotného závodu. Nemá cenu “zkusit dohnat všechno”, protože na to stejně není čas a adaptace těla a hlavy nějakou dobu trvá. Tak si chvíli sedni, vyber si cíle a na ty se pak zaměř v tréninku!